The Best Amendment je počítačová
hra, kterou vytvořil italský vývojář Paolo Pedercini. Vyšla v roce 2013 a
je zatím posledním počinem uskupení Molleindustria. To se zaměřuje především na
tvorbu radikálních her - jde o jednoduché a volně šiřitelné hry, které se často
dotýkají ožehavých společenských témat. Hry je možné si zdarma zahrát online a
některé z nich je možné si i zdarma stáhnout.
Popudem k vydání hry The
Best Amendment v její konečné podobě byla zřejmě potřeba reagovat na bouřlivou
debatu o snadné dostupnosti a držení střelných zbraní v USA. Ta se
s novou silou strhla po dalším střeleckém masakru, který se odehrál na Newtownské
základní škole v roce 2012. Viceprezident NRA (National Rifle Association)
Wayne LaPierre se tehdy vyjádřil
k situaci tak, že: “Jediná věc, která může zastavit špatného člověka se
zbraní, je dobrý člověk se zbraní.“ A přišel také s návrhem, že by na
školách měly fungovat ozbrojené hlídky, jako např. v bance. Sám autor hru
popisuje jako neoficiální hru NRA (National Rifle Association), přičemž patrně
naráží právě na tyto, ale určitě nejen tyto výroky a také činy NRA.
Jedná se o jednoduchou flashovou
střílečku, která může připomenout českou hru Bulánci. Ovládání hry je
jednoduché a pro tento žánr typické. Klávesy WASD (nebo šipky) slouží k pohybu avatara
po herní ploše a myší se míří a střílí. Grafické zpracování je také velmi
jednoduché, ale přesto líbivé. Kamera staticky zabírá žlutou oválnou herní
plochu, a to z ptačí perspektivy.
Každé kolo začíná tak, že se po
rozsvícení světla, které je doprovázené zvukem stisknutí vypínače, na náhodném
místě na herní ploše objeví hráčský avatar. Ten má podobu bílého kuželu
s očima a zbraní. Vzdáleně tak připomíná postavu v bílé kápi.
Co je cílem hry, se hráč dovídá hned
v prvním kole díky textové nápovědě. Úkol je jednoduchý, posbírat
požadovaný počet hvězdiček dřív, než uplyne stanovený časový limit, aby se hráč
dostal do dalšího kola a mohl tak navyšovat své dosažené skóre. Protože je na
začátku hráč na herní ploše sám a hvězdička je jenom jedna, není těžké se ve
hře zorientovat.
Hned ve druhém kole se však
objevuje první neherní postava. Je identická s hráčským avatarem, ale je
vyvedena v černém barevném provedení a oproti bílé postavičce má, dalo by
se říct, zlý pohled. V tomto kole se také objevuje první citát, který
hráče seznamuje s výše uvedeným vyjádřením viceprezidenta NRA: “Jediná
věc, která může zastavit špatného člověka se zbraní, je dobrý člověk se zbraní.“
A následně se objeví nápověda, jak zabít (click to shoot) zřejmě tedy toho
špatného člověka (neboli černý zamračený kužel).
Pokud chce hráč do dalšího kola
postoupit, nezbývá mu nic jiného, než černou postavu zastřelit, protože
potřebuje hvězdičku, která z ní vypadne. V každém dalším kole je o
jednoho protivníka navíc a objevuje se i další citát: „Dobro se jeví zlu jako
zlo.“ S přibývajícími koly je stále těžší v daném časovém limitu (ten
se nemění) přežít a posbírat požadovaný počet hvězdiček a dříve nebo později
hráč přijde o své tři životy a hra končí. V tu chvíli se na obrazovce
objeví oznámení, že byl hráč omylem zabit svým minulým já, protože nepřemýšlel
čtyřdimenzionálně.
Zvrat při hraní přichází
v tu chvíli, kdy si člověk uvědomí, že černé postavičky nejsou řízeny
počítačem, tedy nějakou umělou inteligencí, ale chovají se přesně tak, jak se
choval hráč v předchozích kolech. Jakmile člověk dojde k tomuto
prozření, radikálně se změní jeho herní strategie a především celkový pohled na
hru. Do té doby ji člověk vnímá jako více méně obyčejnou střílečku prokládanou
citáty a náznaky problematiky používání střelných zbraní, ale až ve spojení
s pochopením herních mechanik lze poodhalit záměr, se kterým byla hra
vytvořena, a řekla bych, že opravdu donutí člověka se nad ním zamyslet.
I když hře narativní složka ve
formě lineárního příběhu chybí, procedurální rétorika hry je velmi silná. I když
nemusí být úplně jednoznačná. Příkladem může být zobrazení bílé versus černé
postavičky, které v člověku evokuje boj dobra se zlem, ale zároveň jsme
svědky stírání hranice mezi dobrým a špatným, protože hráč bojuje proti svým
minulým já. Na druhou stranu vizuální stylizace a hudební doprovod (zřejmě
nějaké jižanské country) v člověku budí dojem, že bílá postavička by také
mohla být člen ku-klux-klanu. Tedy naráží na problematiku xenofobních a
primitivních jedinců, kteří často patří mezi vášnivé zastánce zbraní.
Hra za pomoci procedurální
rétoriky také vcelku efektivně obrací na ruby výrok viceprezidenta NRA a
poukazuje na jeho důsledky. Čím víc kolem sebe střílíte, tím pravděpodobnější
je, že vás jedno z vašich minulých já zastřelí a čím víc svých „nepřátel“
zastřelíte, tím většímu počtu jich budete muset čelit. V obecnější rovině by se
tato myšlenka snad dala vyjádřit tak, že zlo plodí akorát další zlo, a tím
pádem není možné vnímat zbraně jen jako neutrální předměty. Tato myšlenka je
umocněna změnami zbraní, které má hráč k dispozici. Začíná
s jednoduchou pistolí s jednou střelou, až se dostane k tomu, že
v ruce drží raketomet, takže se dá říct, že se násilí ve hře stupňuje a
také se tím stěžuje přežití postavy.
Dalším motivem, který lze ve hře
nalézt je to, že každý čin má svůj následek. Všechno, co jednou uděláme, se nám
může v budoucnosti vrátit. Ve hře nás vlastně pokaždé zabijí naše
předchozí činy, pokud se tedy omylem neodstřelíme sami. A proto by měl hráč dle
autora přemýšlet čtyřdimenzionálně. Tedy
měl by brát v úvahu možné dopady svých minulých činů.
Jinou narážku lze objevit, když
se člověk zaměří na samotný vztah mezi dobrem a zlem. Jak jsem uvedla výše, ve
hře se relativizuje vztah dobrý versus špatný, protože i když se cítíme jako
ten, co koná dobro, v očích jiných to můžeme být právě my, kdo koná zlo.
Tuto myšlenku podporuje např. i druhý citát ve hře: „Dobro se jeví zlu jako
zlo.“
Celkově je podle mě hra dobře
vyvážená. Jednoduché grafické prostředí, jednoduché principy hry a výrazná
hudba podtrhují sdělení, která v sobě hra nese. Myslím si, že na mě
zapůsobila tak, jak její autor zamýšlel. Na druhou stranu se jedná o
jednorázovou záležitost, protože jakmile jednou člověk odhalí, na jakých
principech hra funguje, po chvíli ztrácí na atraktivitě. Pokud hráč samozřejmě
nemá nutkání se dostat co nejdál a prostě za každou cenu nasbírat co nejvíce
hvězdiček. V tom případě však podle mě již záměr hry ustupuje do pozadí a
stává se z ní znovu jen klasická střílečka.
The Best Amendment
Designer: Paolo Pedercini
Rok vydání: 2013
Země původu: Itálie
Platformy: online, Windows, Mac OS
Žádné komentáře:
Okomentovat